Kocourek OWEN – Véna, Venoušek von Vančice
Když nás v dubnu náhle opustila Miuška, první co mě napadlo, bylo, že Brookinka bude potřebovat kamaráda. Říkala jsem si, že Miuščin odchod bude brát špatně a bude smutnit, ale kupodivu opak byl pravdou. Asi se jí ulevilo, že už má sama vše jen pro sebe /včetně nás/ a nikdo ji "nešikanuje" /myšleno s nadsázkou/.
Pár dní na to se Gabči narodila štěňátka, a protože si svá miminka úzkostlivě chrání a nikoho /kromě nás dospěláků/ nenechá projít ani kolem ohrádky, nastěhovaly se buldočí holky, Lojzička a Růženka, do haly, odkud je schodiště do dalších pater našeho domu a Brookinka si po něm nejraději /zejména v noci/ běhá nahoru a dolů. A tak se stalo, že s buldočíma divoškama začala spát na jednom pelíšku, hrála si a provokovala je ze škrabadla, které tam máme umístěno. To mě utvrdilo v tom, že parťačky do nepohody má a je spokojená.
S odchodem posledního štěňátka /v polovině července/, opustily holky buldočí halu a přestěhovaly se opět do obýváku.
Ovšem Brooke, byť má přístup téměř všude po celém domě, do obýváku prostě nepůjde. Faktem je, že tady už má parťáků pět a "kanimůry" /Lojzička s Růženkou/ tu mají i více prostoru pro svoje lumpárny, tak jsou takové "divočejší, tak nejspíš z toho to důvodu je Brooke taková opatrnější. Zhruba 3 týdny zpět se mi Brooke začala jevit taková smutná . . ., byť se vody bojí, několikrát za mnou málem vlezla až do vany, v noci občas mňančí a škrábe na dveře ložnice /dříve měla přístup i do ložnice, ovšem když 2x počůrala Pájovi postel, jsme jí přístup zamezily/.
Tak se stalo, že jsme se rozhodli pořídit jí společníka. První samozřejmě bylo, že pořídíme opět Ragdollku /prostě moji srdeční záležitost/, jenže . . . na Miušku nemůžu zapomenout /a nikdy nezapomenu/, byla první a jedinečná . . . a pořád to bolí . . .a nerada bych srovnávala, protože to se prostě nedá. . . Tak jsme se s Pájou rozhodli pořídit kamaráda z útulku s tím, že tak alespoň uděláme dobrý skutek, dopřejeme kočičandě domov a Brooke kamaráda.
Zkoukla jsem několik útulků, abych zjistila, jak to kde chodí / jak o kočičky pečují, kde žijí, atd./, nastudovala jejich adopční podmínky, atd. A dnes vám můžu představit našeho adopťáčka, mourovato-bílého, dlouhosrstého, asi ročního kastráta OWENA, který byl odchycen /společně se sourozenci/ jako kotě, v bývalé továrně v Ivančicích a poté vyrůstal v Útulku Tibet, odkud jsme si ho dnes přivezli. Je zcela zdráv, proočkován, očipován, testován na FeLV/FIV. V útulku se s námi skamarádil, hrál si, nechal se mazlit, cestu domů zvládl na jedničku, ale doma zalezl v pracovně za stůl a nechce se přijít seznámit. Ale my to chápeme, bude to klukovi asi trošku déle trvat, než se rozkouká, i když Brookinka již netrpělivě chodí kolem stolu a nakukuje ze všech stran, kdo že se to tam skrývá. Moc doufáme, že budou oba šťastní a spokojení a brzy se z nich stane nerozlučná dvojice.
* Fotečky jsou z cesty z útulku k nám domů.
Venoušek /téměř po týdnu/ u nás doma 8.9.2018
